Lesní sklo - repliky zeleného skla

Lesním zeleným sklem je nazýváno sklo s nazelenalou barvou a bublinkami. Jedná se o ruční řemeslnou výrobu a již zmíněné bublinky a mírné nerovnosti dodávají dnes zelenému lesnímu sklu jeho kouzlo dávných časů. Pro repliky historického lesního zeleného skla jsou typické stopy na dně nádob, které vznikají odloučením od přílepníku a různé typy dekorů - maliny, štípané nálepy, tažené kapky atd. Ty nebyly pouze zdobným prvkem, ale splňovaly také praktický význam. V době největšího používání lesního zeleného skla se stolovalo hlavně rukama a členitý povrch sklenic zaručoval, že sklo v nich neklouzalo.

V českém sklářství dosáhla výroba lesního skla proslulosti ve 14. a 15. století a běžně se vyrábělo až do počátku 18. století. V Čechách je doložena výroba také modrého skla barveného kobaltem, který byl odpadní surovinou při těžbě stříbra. Zprvu se modré sklo používalo jen jako dekor zeleného skla a teprve od pol. 16. století byla u nás zavedena výroba modrého skla. Z benátských skláren se k nám následně dostala také výroba červeného skla, které se zprvu používalo především k dekoraci čirého skla.

Název "Lesní" toto zelené sklo dostalo podle hutí, které vznikaly v lesích, kde byl dostatek surovin pro tavbu skla a především dřeva na topení ve sklářských pecí. Charakteristický nazelenalý odstín je dán obsahem kysličníku železa obsaženého ve sklářském písku. Lesní sklárny produkovaly většinou již zmiňované nazelenalé sklo s bublinkami a nečistotou ve sklovině, jež byla způsobena minimálním čištěním surovin a nedokonalou tavbou skloviny.

Lesní sklo se i přes svoji zdánlivou křehkost vyznačuje odolností a pevností a při ťuknutí o sebe vydává krásný zvonivý tón. Výjimečnost replik zeleného a modrého skla oceníte při praktickém užívání.

Lesní sklo - repliky dle originálních předloh

Středověké historické sklo